sobota 21. ledna 2017

NA CESTÁCH: Ztracená Moldava aneb zimní pohádka


Je sobota dopoledne a u nás je pěkně hnusně. Už mě to věčné čoudmo vyčerpává. Hledala jsem po online webkamerách, kde by mohlo být sluníčko a jediná Milešovka slibovala sluníčko a pocit vlády nad světem. Nešťastně jsme šmejdili internetem a stále nic nenacházeli. Smířila jsem se se skutečností, že sluníčko dnes znovu neuvidím a bylo mi jedno kam pojedeme. Na to, abychom jeli někam dál už bylo pozdě a proto jsem brouzdali v blízkém okolí. Hurá, vybrali jsme cíl. Vyhlídka Vlčí kámen kousek nad Hrobem s tím, že půjdeme z Mikulova. Oblékli jsem se, jak kdybychom čekali teploty -20°C, zabalili sváču, foťák, pití strčili ještě do podkolenky, aby nám nezmrzlo. Přeci jen - jedeme na hory. No dejme tomu, že jsem nevystrčila hlavu z okna. U nás bylo -1°C a na horách krásných -0,5°C. Ale zpět k cestě.
Vyjeli jsme přes Teplice směr Dubí, sjíždíme na Hrob a začíná nás svými paprsky hřát sluníčko. Stoupáme výš a výš a sluníčka je stále víc a víc. Na odpočívadle, kde jsme před dvěma lety nechávali Felinku, když jsme šli péct buřty v půlmetrových závějích a pak jsme nemohli vyjet, bychom tentokrát Olinkou ani nezajeli, kolik tam bylo sněhu. 
Míjíme ceduli Mikulov a oči nám slídí po zaparkování. Balcarová/Laštovková, tys tomu dala. Jaksi jsem zapomněla, že obec Mikulov je hlavním výchozím bodem ke sjezdovkám na Bouřňáku. Nejen, že je zde centrální parkoviště, ale lidi jak blázni parkují podél silnic. Všude je tedy zákaz zastavení a stání. Trošku čára přes náš výletový rozpočet. No nic, tak pojedeme dál směr na Moldavu. Všude hromady běžkařů, auta podél silnice. Téměř všechna auta si do okýnka přicvakla výstražnou vestu. Alespoň něco, když už zasahujou do silnice. Projeli jsme Moldavu a zároveň skončili v Německu, tam se nám moc nechtělo. Otočili jsme se a vrátili zpátky. Vzali jsme to směr Dolní Moldava, tadááá konečnáá. Na konci obce točna a dále jen na běžkách nebo pěšky. Tentokrát už parkujeme a konečně vylézáme z auta. Teplota je více, než přívětivá, jen pofukuje studený vítr. Vydáváme se po cestě někam, nevíme kam. Poprvé vytahuji foťák a jen tak ho nezandám. 



U posledního baráku sedí pán s další společností. Není na tom nic divného, jen to, že okolo téměř metrové závěje a on tam sedí jen v kalhotech a popíjí čaj. Předpokládám, že s rumem. :D Když je míjíme, tak nás uctivě zdraví a evidentně má více, než dobrou náladu. Prohodíme pár slov a pokračujeme dále. 
Užívám si ten třpytící se sníh,  hřející sluníčko, tu nespoutanost a svobodu. Je nádherně a my si to opravdu užíváme.



A támhle nahoru půjdeme. Jako slušní pěší touristi jsme nechtěli pošlapat běžkařům stopu a napadlo nás se vydat vzhůru. Chtěli jsme se zbavit boření do sněhu. To je jsme ještě netušili, kolik sněhu se skrývá pod tou sněhovou čepicí. 




Cesta vzhůru je více než vyčerpávající, i když se držím stop mého manžela, který laskavě kvůli mně dělá poloviční kroky, tak je to makačka. 



No prosím, víte jaké to je, když vám tak ztuhnou nohy, že se nemůžete hnout? Ne? Tak si jděte na procházku z závějích, které vám jsou nad kolena.



Vzdali jsme to, tedy spíš já to vzdala. Došli jsme jen pod stromy, kde byla příjemná hloubka sněhu po kotníky. V jedné ruce housku v druhé ruce kus vysočiny a kochali jsme se okolím.



Posilněni svačinkou jsme se vydali zpátky k autu, že ještě někam pojedeme. Zůstávala jsem stále v úžasu z té nádherné zimy na horách, z toho klidu, nikde hnusnej špinavej sníh. Doslova sněhobílo. Na protějších stráních se proháněly srnky a sem tam nějaký běžkař či dobrodružný lyžař.




My nasedáme do auta a přemýšlíme, že přejedeme na Flájskou přehradu. Jak jsme tam dojeli? Podívej te se sami. Tohle jsem prostě musela vyfotit i přes ta špinavá okna auta. :D


Teď se prosím díváte na silnici, která je spojovačkou k vodní nádrži Fláje.


Dobře, tak na Fláje asi ne, sjedeme tedy o kus níž a vezmeme to spojovačkou na Cínovec. Jak myslíte, že to dopadlo? Úplně stejně a vlastně ještě hůř, protože jsem přes tu hromadu sněhu ani neviděla. Dobře jedeme domu, dolu do toho smogu. Bohužel už tak úzká silnice neumožňuje zastavit ani na to focení.



Sečteno, podtrženo. Dnes jsme pětkrát nedojeli tam, kam jsme chtěli.

  • 1. Nemožnost zaparkování v Mikulově díky sjezdovkám na Bouřňáku.
  • 2. Přejezd přes Moldavu do Německa a otáčení na silnici.
  • 3. Konec obce v Dolní Moldavě a dál jen na běžkách nebo pěšky.
  • 4. Zkratka z Moldavy na Fláje - to, že se silnice v zimě neudržuje je vážně pravda.
  • 5. Zkratka z Moldavy na Cínovec - stejná situace jako Fláje.

A kam vyrazíme zítra? To sami nevíme, tyhle hurá akce mám nejradši. Většinou z nich máme mnohem silnější zážitky, než z plánovaného výletu. Tentokrát jsme si alespoň vzali svačinu.
Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba