středa 7. června 2017

BIO? EKO? Nálepka, která se dobře prodává!



Možná vás zaráží titulek tohoto článku a předem upozorňuji, že pokud budete pokračovat ve čtení dál, tak se dostanete hluboko do mých myšlenek ze kterých moc není návratu. Dobře, nebudu to dramatizovat tak moc, ale něco pravdy na tom bude. Tenhle článek bude taková výprava do mých myšlenkových pochodů a přiznejme si, kde většinou nejvíc přemýšlíme nad nesmrtelností chrousta a dojdeme od pavouka na zdi přes podlahové topení až k tomu proč se vlastně topení říká topení, a proč se něčem vůbec říká, a proč když to neumíme pojmenovat, tak tomu říkáme něco, a proč... 
Pro někoho to možná bude stejný výsledek jako to, co vyleze na konci našich myšlenkových pochodů, ale mně už se toho v hlavě nastřádalo docela dost a musí to ven!



Dejme tomu, že bych začala slavným označením BIO...
V mém případě se samozřejmě bude jednat spíše o BIO potraviny. BIO je nejlepší, nic jiného nekupujte. Řvou na nás reklamy, letáky, cedule v krámě, nápisy na potravinách. Většinou tomu odpovídá i cenová kategorie, protože všichni mají pocit, že co je BIO, tak si za to přeci zákazník připlatí. Netvrdím, že je to tak se vším. Samozřejmě, pokud někdo nechává své plodiny pouze na pospas přírodě a nepoužívá žádná zlepšovadla, tak se mu taky může stát, že nakonec nemá nic nebo toho má méně. V horším případě se to dostane na pult se začínající plísní a doma už to máte pěkně v rozkvětu. To bychom se ale bavili o tzv. rostlinných BIO potravinách - ovoce, zelenina atd.



Co se mi však opravdu nelíbí, tak je ten živočišný BIO teror. Buď jsou obrovské masokombináty, kde kašlou na předchozí život zvířat a seženete kuře pod 50 Kč za kilo nebo super bio farma a její extra bio kuře za 300 Kč kus. Málokdo, si umí nebo má možnost najít tu zlatou střední cestu. Mrzí mě, že produkty bez štemplu BIO, co jsou taky doopravdy BIO, tak leží tiše a v povzdálí. Proč? Protože nemají certifikát. Proč? Protože to jsou lidi, co nechtějí čekat několik měsíců nebo nemají nervy na to, podstupovat celodenní kontroly, aby dostali "razítko". Nechtějí se vystavovat "omezenosti" a nesvobodě, která z toho nakonec vyplyne. Nechtějí totiž prodávat kuřata za astronomické ceny. Jako totálně největší paradox mi přijde to, že v přechodné době, kdy už zemědělec musí dodržovat přísná pravidla a bojuje o certifikát, aniž by mohl používat značku BIO, může celou svou snahu zahodit, když se najde chyba v papírech. A mají to tak vlastně všichni, i ti, co už označení BIO vlastní. Špatná administrativa? Bububu, bereme vám nálepčičku.
Lidi, zajímejte se o farmáře ve vašem okolí, mluvte s prodejci na trzích, jezděte za nimi na farmu, tam se o historii produktu dozvíte mnohem více, než z nějakého "kuřecího rodokmenu". A úplně nejlíp uděláte, když si něco sami vypěstujete na zahrádce.

Volně přecházíme do tématu EKO...
Došla nám doma vajíčka a byla jsem nucena je koupit v supermarketu, páč jsem je prostě potřebovala hned. Stála jsem v menším nejmenovaném supermarketu před chlaďákem a prohlížela velmi omezenou nabídku vajec. Řekla jsem si, že jich koupím pouze 6, to mi na přežití do domácích stačí. Měla jsem v ruce dvě platíčka. První, kde byl velký nápis OD NOSNIC Z VOLNÉHO CHOVU za 59.90 Kč 6 vajíček. Druhé, kde bylo od nosnic z klece, označeno českou vlaječkou a stála nějakých 29.90 Kč. Tak si říkám, dobrá tedy, koupím vajíčka od šťastných slepiček, co běhaly někde venku, i když je to pomalu 10 Kč za 1 vajíčko.



Jelikož jsem poučena, tak v krámě vždy kontroluji vajíčko po vajíčku, zda nejsou nakřáplá. Kontroluji takhle vajíčka od šťastných slepiček a ejhle, po otevření platíčka jsem se po přečtení několika informací malým písmem dočetla, že vajíčka jsou z ....... FINSKA!
Jako proč? Proč taháme vejce z Finska?! A teď babo raď, česká vajíčka od "ne moc šťastných slepic" nebo vajíčka od šťastných slepic, ale tažena až z Finska?



Rozhodla jsem se pro ta česká! Jak se sem vůbec dopravují taková Finská vajíčka? Letecky to asi nebude, takže mají čas na to si rozmyslet, jaká budou. Netušíte, jak strašně mě tohle rozčílilo a dodnes nad tím kroutím hlavou. 
Poslední ukázkou je prodejna BEZ OBALU. Úžasný koncept, ale lidi, co si vezmou auto a jedou přes celou Prahu si nakoupit těstoviny bez obalu, tak by pro matičku Zemi udělali lépe, kdyby si skočili do obchodu za rohem pro těstoviny v sáčku (a nebo si je udělali doma).

Bohužel, tohle je přesně ono. Nejdřív si sami něco poděláme, kvůli naší pohodlnosti a pak to se slávou navracíme. Opravdu mě rozesmál článek, kde s úžasem psali, že si můžete koupit ukrojený kousek mýdla nebo si natočit do vlastní lahve šampon. 
Když jsem byla malej špunt, tak v Litoměřicích na náměstí byla stáčírna. Přišli jste s PET flaškou nebo jste si vzali od nich a měli tam aviváže, mýdla, šampony atd. v sudech. Proč už tam tahle prodejna není? Protože nádoby musely mít správné označení, aby náhodou dětičky nezodpovědných rodičů nevypily aviváž v domnění, že se jedná o limonádu. 

Celé EKO a BIO je stále větší a větší hit. Vždyť se stačí prostě zamyslet, hlavně ti, co o sobě rozhlašují, jak žijí ekologicky a tohle a támhleto. Ono nestačí jen o tom mluvit, ale hlavně to sám žít. Každý musí začít u sebe, změnit trošku svoje myšlení a pohled na svět. Rozhlédnout se ve svém nejbližším okolí, nesnažit se poučovat cizí lidi na konci republiky nebo z jiné země o tom, jak by měli žít. Není důležitý pouze ten cíl, ale i cesta. Já o sobě určitě nemohu říct, že žiju ekologicky, maximálně třídím odpad a koupila jsem si obaly na svačiny (na které brzy uvidíte recenzi). Nejde to ze dne na den, ale po malinkých krůčcích může pomoci každý. Projděte si v hlavě svou denní rutinu, co by šlo dělat jinak?

Pokud jste dočetli až sem, BRAVO. Ani já tomu článku pořádně nerozumím.


Zdroj fotografií: freeimages.com